Konečná tabulka OS skupina “B”
Ročník 1999 - 2000
1. TJ Praskolesy 26 17 5 4 53:21 56
2. Sparta Podluhy 26 15 3 8 55:45 48
3. TJ Zaječov 26 14 5 7 63:44 47
4. Horymír Neumětely 26 13 5 8 54:36 44
5. Slavoj Osek B 26 12 3 11 55:52 39
6. Union Cerhovice 26 11 5 10 53:45 38
7. TJ Běštín 26 11 4 11 56:46 37
8. Slovan Lochovice 26
9 9 8 47:45 36
9. SK Rpety 26
9 5 12 33:39 32
10. Sokol Hostomice B 26
9 5 12 45:54 32
11. S.Komárov
B 26
7 8 11 42:57 29
12. TJ Chodouň 26
5 10 11 36:55 25
13. Doubr. Újezd
B 26
7 3 16 41:58 24
14. TJ Olešná 26
5 6 15 22:58 21
Stojící: Kalina A., Bláha V., Míka A., Nachtman M., Košťálek J., Marhul T., Šebek J., Kalina P., Kraynikovskiy
V., Veselý M., Bouček P., Veselý J., Paul J.
Sedící: Šebek J.,
Kejzlar S., Kubrycht J., Kubricht J., Veselý P., Šebek J., Konopásek J., Veselý
V.
Sezóna 2000 - 2001
Tento
rok slaví klub Horymír Neumětely své
70. výročí založení. V tomto
jubilejním roce nastupuje mužstvo Horymíra s výrazným předsevzetím
postoupit po letech strávených ve 3. třídě zpět do Okresního přeboru, kam svými
výkony a tradicí určitě patří. Mužstvo je konsolidováno a věkově patří
k nejmladším v soutěži.Výkonnostně patří Horymír v posledních
letech již k mužstvům, která v mimosoutěžních utkáních s mužstvy
Okresního přeboru sehrávají naprosto vyrovnaná utkání a dokazují, že jejich
přítomnost v Okresním přeboru by nebyla pouze dočasná a nedůstojná klubu
.V ročníku 2000-2001, po podzimní části, je mužstvo Horymíra na prvním místě
tabulky této soutěže a jasně dává najevo svůj cíl, to je postup mezi přední
kluby okresu. Souboj o to, kdo bude tím šťastnějším a postoupí, se zúžil mezi
Horymír a Spartu Podluhy, která rovněž jak již bylo předesláno touží potom
vrátit se zpět mezi mužstva, která byla po dlouhá léta jejími každoročními
soupeři. V závěru této stati vyslovujeme přesvědčení, že tím mužstvem,
které v tomto ročníku pro klub tak slavným postoupí, bude Horymír.
Původně nebylo v úmyslu pokračovat v této
kapitole dále, jak ke konci roku 2000, resp. načínat sezónu bez toho, že bude moci býti dokončena. Jak bylo
předestřeno v příslušné kapitole v tomto ročníku Okresní soutěže 3.
třídy, bojuje mužstvo Horymíra po dlouhých letech strávených v této
soutěži o prvenství v tabulce, a tím i o možnost návratu do Okresního
přeboru, kam historií jistě patříme. Naději, kterou jsme vyjádřili v této
kapitole, nyní můžeme nahradit jistotou. Po velice kvalitních výkonech
v celém průběhu soutěže a jednoznačným vítězstvím nad jediným
pronásledovatelem, mužstvem Podluh, můžeme konstatovat radostně „ UŽ JSME TAM „ Je třeba poděkovat všem
hráčům, trenérům i dalším osobám, pomáhajícím v této činnosti. Stejný dík
patří i divákům, kteří konečně po dlouhých letech začínají projevovat zájem o
fotbal, a kteří bez ohledu na počasí a nutnost užívat vlastní dopravní
prostředky, jezdili povzbuzovat hráče Horymíra. Tím se i oni nemalou měrou
zasloužili o to, že lze konstatovat toto radostné a nyní již splněné přání,
opět hrát na předních místech v rámci okresu. Není třeba vyjmenovávat
všechny hráče, všichni je dobře znají a historie, to je oblast kam mají možnost
vkročit všichni ještě mnohokrát.
Bylo naším přáním, k tomuto výročí založení
sportovního klubu v Neumětelích, přidat i postup do Okresního přeboru. To
ale nezáleželo na autorovi tohoto pojednání, ale pouze a jen na samotných
hráčích. Naším úkolem je jim poděkovat což rádi činíme a věřím že mluvím za
všechny pravověrné “ šemíky „ když vyslovím přání abychom takové radostné
události mohli prožívat častěji.
Touto kapitolou je uzavřena jedna z částí
činnosti klubu Horymír Neumětely. Z uvedených dokumentů a výsledků jsme si
připomenuli i zvučná jména soupeřů, z nichž některé kluby již svoji činnost
ukončily a některé kluby se naopak udržely na dřívějších pozicích a některé
dokonce v dnešní době hrají podstatně vyšší soutěže než Horymír. Je
pravdou, že výkonnostní situace klubu je odvislá jednak od široké členské, a
tím i hráčské základny, ale a to platí zejména v současné době i od
ekonomické síly klubu. Velké kluby, které zde v minulosti hrály se mezitím
staly ekonomicky silné, což se projevilo v možnostech nákupu hráčů. Tento
trend ale nikdy nebyl v možnostech našeho klubu, a proto byl nucen stavět pouze
na vlastních odchovancích a hráčích, kteří se do Neumětel nebo blízkého okolí
přestěhovali a stali se tak kmenovými hráči s tím, že hrají nikoli za peníze,
jak tomu v ekonomicky silných klubech je, ale pro sebe a klub jehož hráči
se stali. Po roce 1989 došlo ve společnosti k výraznému posunu, který ať
chceme nebo ne, příliš sportu na této úrovni nepomohl. Špatné je, že ani
neumožňuje podnikatelským subjektům finančně podporovat sportovní činnost, aniž
by to jak se říká nebylo z vlastní kapsy. V tomto období dochází
k výraznému snižování státních dotací a většina finančních prostředků,
vynakládaných státem z výnosu sázkové hry Sportka jde do vrcholového
sportu, a to co kluby na úrovni, ve které se nacházíme dostávají, nestačí
pokrývat ani náklady na činnost jednoho
oddílu. Protože však není možné získávat hráče jen z okolních obcí, je
nutno vychovávat a učit fotbal, tak jak tomu bylo v Neumětelích tradicí,
tedy i vlastní mladé kluky. Tímto se dostáváme k tzv. mládežnické kopané.
Ta jak jsem uvedl má v obci bohatou tradici a z této tradice těží
klub v průběhu celých svých fotbalových dějin. Vzhledem k tomu, že nejsou
známy historické výsledky jednotlivých utkání, ani výsledky konečné, je na
místě pouze konstatovat, že s ohledem na momentální situaci bylo
v Neumětelích vždy mládežnické družstvo, ať již žákovské nebo
dorostenecké. Jejich výsledky byly vždy hodnoceny výtečně. Pamětníci sami vědí,
že na hřiště Horymíra zajížděla mužstva podstatně větších obcí a měst,
s delší fotbalovou minulostí a finančním zázemím a v dobách kdy byly
silné ročníky a vyrostlo zde spousta dobrých hráčů odsud odjížděli poraženi. Je
třeba uvést, že v současné době je jak dorostenecké, tak i žákovské
mužstvo v popředí tabulek Okresního přeboru ve svých kategoriích a je
pouze na financích, zda bude možné, v případě že ve svých soutěžích
zvítězí, zajistit jejich účast v soutěžích krajských. Když je řeč o
mužstvech, to netvoří ale jen samotní hráči, ale i osoby, které k tomuto sportu
neodmyslitelně patří. To jsou trenéři, vedoucí mužstev, asistenti trenérů, ale
i výbor sportovního klubu. V dobách minulých, v počátcích fotbalu
v Neumětelích byl trenérem Josef Šebek, sám aktivní hráč. Později byl takovou
duší fotbalu pan Bohuslav Dub, který po mnoho let tuto funkci vykonával. Tito
dva se nesmazatelně zapsali do historie kopané, byť po nich byli další a další.
Po nich přišli pan Josef Veselý, který po dlouhých letech, strávených
v okresním přeboru dovedl mužstvo až do 1.B třídy. Po něm to byl pan Josef
Vacek, který sportem doslova žil a který dělal trenéra jak v kopané, tak i
potom na konci éry ledního hokeje i trenéra hokejového, a který udělal pro
sport v Neumětelích určitě nejvíc ze všech. Byly doby, kdy jméno Vacek byl
synonymem sportu v obci a nejen v obci. Po tragickém skonu pana Vacka
tuto činnost vykonávali další, ať již to byli pan Josef Paul, Antonín Kalina,
Ladislav Pára, Pavel Bouček a nyní opět pan Josef Veselý, který dovedl mužstvo
do Okresního přeboru. Všichni tito trenéři vykonávali tuto činnost
s láskou a každý se svým dílem zapsal do činnosti fotbalu
v Neumětelích. V mládežnických družstvech to byli většinou bývalí
hráči, kteří předávali své zkušenosti mladým a byli tak jejich prvními trenéry
a vedoucími. V pozdějších letech se na těchto postech vystřídalo
mnoho dalších , a v nynější době
jsou trenéry u dorosteneckého mužstva pan Vlastimil Závora a u žákovského
mužstva pan Luděk Kuniak.
Z dochovaných písemností a z vyprávění
pamětníků je dochováno, že v klubu Horymír Neumětely vyrostly osobnosti,
jejichž umění a pověst přerostly rámec regionu. V padesátých letech zkoušela ligová Viktoria Žižkov hráče Josefa
Šebka, který byl i s klubem na
turné ve Francii, ale z přestupu sešlo. O dalšího hráče v této době
projevil zájem tehdy velice slavný klub SK Židenice (jednalo se o brněnský klub), který hrál
rovněž l. ligu. Ten měl zájem o hráče Josefa Lenera. Z vyprávění pana
Roztočila, mimochodem velkého příznivce fotbalu, se dochoval průběh jednání v tomto znění “ pro
Píčka (jak on Lenerovi říkal) přijeli páni až ze Židenic a měli s ním
dlouhý povídání a přemlouvání, ale Píček s nimi neodjel. Byl to pro ně šok, protože počítali
s tím, že ho rovnou odvezou do Brna, jó to byl nějakej borec.”
Od této
doby a těchto hráčů nevyrostla v klubu žádná taková osobnost, která by
dospěla pro ligový fotbal - až na jednu výjimku, a to velice podstatnou a tou
je a bude Pavla Macková.
Jako dcera hráče Horymíra Neumětely, již od
malička tíhla k fotbalu jako její otec a místo panenek a dívčích her
chodila s kluky hrát fotbal. Ač z Libomyšle, již od svých začátků
oblékala dres Horymíra a ač sama mezi kluky, dokazovala, že jablko nepadlo daleko
od stromu. Svými výkony převyšovala ostatní a byla postrachem soupeřů. Jako tvůrce hry dokazovala jak přihrát svým
spoluhráčům na krásné góly, tak i sama dokázala mnoho branek dát. V sezóně
1995 – 1996 sama nastřílela soupeřům 24 branek z celkových 46, které celé
mužstvo dalo. Tato sezóna byla také její poslední v Neumětelích a po
sezóně odešla do Sparty Praha, kde hraje dosud. Krátce po příchodu do tohoto
klubu, začala jako jediná v historii klubu oblékat úspěšně také
reprezentační dres mužstva České republiky. I dnes ji můžeme občas vídat na
zápasech Horymíra jako příznivce a fandu klubu, ve kterém vyrostla a kde se
učila prvním fotbalovým krokům.
Další
osobnosti, které proslavili náš klub mimo zmíněné Pavly Mackové, nedosáhli
takového věhlasu a úrovně, ale přesto patřili k uznávaným a význačným
sportovcům :
Především
to byl pan Václav Sedláček, který
sám za Horymír hrál fotbal a mimo to po skončení své fotbalové kariéry se začal
věnovat běhům na dlouhé tratě, kde za svoji atletickou činnost stihl běžet
celkem 33x marathon, z toho 4x
známý Mezinárodní marathon míru v Košicích. Dále se zúčastnil celkem 55
závodů na 25 km a 22 závodů v běhu na 20 km. Jeho denní tréninkovou dávkou
bylo 20 – 35 km. Pamětníci si jistě vybavují jeho souboj s autobusem, kdy
v Berouně mu přátelé dali do autobusu tašku, se kterou byl v práci a
on vyběhl. V Neumětelích si počkal na autobus a tašku si z něho
vyzvedl. To byl trénink !
Dalším
z této kategorie byl Jindřich Pašek.
Ten také po skončení své sice kratší fotbalové kariéry začal s atletikou,
a to v disciplině sportovní chůze. V úctihodných 63 letech je znám
jeho výkon, kdy v takzvaných bagančatech se účastnil chodeckého závodu Praha –
Brandýs na 20 km a ve své kategorii
skončil třetí.
Mnohokrát se zúčastnil dalších
chodeckých závodů, jakými byli známý Praha-Poděbrady na 50 km, dále Úvaly-
Praha, Praha-Beroun a další. Ve svých letech, bez předchozí průpravy a
tréninku, to byly výkony před kterými lze jen smeknout.
Je
potřeba se zmínit i o dalších aktivitách, které patří do oblasti fotbalu. Patří
sem spolupráce s mužstvem LPK SCHWEINRICH z nynější SRN.
Počátky těchto kontaktů a vzájemných styků se datují rokem 1982. Tyto družební
styky se na dlouhá léta staly tradicí a každoroční návštěvy hráčů jednou na
půdě Neumětel a jednou na půdě Schweinrichu byly zpestřením pro obě strany. Z důvodů ne zcela vysvětlitelných došlo
k ukončení této spolupráce, která pokračuje v současné době již jen
na kamarádské bázi mezi SK Osov a tímto německým klubem.
V roce 1981 vznikl v rámci SK Horymír Neumětely oddíl stolního tenisu. Zakládajícími členy byli Vlastimil Závora, Josef Vyštejn, Jiří Macek a František Červenka. Utkání byla hrána v sále hostince U Vacurů. Hned v prvé sezóně utekl hráčům postup jen o skóre, ale v další sezóně již oddíl postoupil do Okresního přeboru 2. třídy. Po dvouletém působení v této soutěži oddíl postoupil do Okresního přeboru 1. třídy. Následně došlo k posílení mužstva o Karla Červenku a Jaroslava Janečka z Libomyšle. V této soutěži oddíl účinkoval několik dalších let. V této době bylo založeno i „B“ mužstvo a mužstvo žáků, neboť vlastní oddíl mládeže byl nutností pro setrvání v soutěži 1. třídy OP. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo podchytit zájem mládeže o tento sport a z důvodů, že nebylo možno nadále užívat sál u Vacurů, a že většina hráčů byla bydlištěm v Libomyšli, byl oddíl v domovském prostředí v Libomyšli, a mužstvo „B“ odehrávalo všechna svá utkání pouze na soupeřově půdě. Po dalších dvou letech byla činnost oddílu ukončena, ale po roční pauze byla opět obnovena. Po dokončení sálu KD Neumětely byla utkání hrána v tomto zařízení. Opět byla obnovena činnost obou mužstev, do kádru se vrátili jak Vl. Závora tak i J. Vyštejn, dále přišli Petr Slivka, František Šebek, H.Houžvička, Josef Veselý, Rudolf Rácz st. i mladší. Po opětovném ustavení mládežnického mužstva do kterého nastupovali i Jan Šebek, Stanislav Kejzlar a Ivo Rácz se zlepšila i hra tohoto oddílu. Ta se projevila v sezóně 1994-1995 prvním místem v soutěži družstev v rámci okresu Beroun, když kádr tvořili hráči Závora ml., Ťažký, Preisler, Komínek a bratři Salajové. V tomto roce byla opět ukončena činnost oddílu dospělých. V sezóně 1995-1996 byl opět vybojován titul přeborníka okresu Beroun, v sezóně 1996-1997 dále řada dalších titulů, a to Závora ml. v jednotlivcích, spolu s Ťažkým ve čtyřhře, ale i smíšené čtyřhře. Ťažký skončil druhý v jednotlivcích a bratři Salajové třetí ve čtyřhře. V roce 1998 začal opět působil oddíl dospělých, ale po ročním působení činnost ukončil, a tento stav trvá dosud.
Dalším
faktorem, který neodmyslitelně patří k historii i současnosti klubu, je
spolupořadatelství dálkového pochodu s názvem “Kudy uháněl Šemík”, který je pořádán každoročně počátkem června,
společně s odborem KČT TJ Čechie Karlín . Letos
byl pořádán jubilejní 20. ročník,
a to jak pro dálkové chodce, tak i pro cykloturisty, s cílem na hřišti SK
Horymír Neumětely. Tento pochod rok co
rok získává na popularitě a pravidelně se jej účastní více jak 200 osob.
Závěrem
této kapitoly, věnované fotbalu, je nutno připomenout i osoby, které naběhají
po hřištích a nedávají góly, ale bez nichž by tuto tak krásnou hru nebylo možno
provozovat. Jedná se o osoby, které zajišťují chod klubu, a to jak po stránce
administrativní, tak i technické. Ono se řekne jsou potřeba dresy, jsou potřeba
míče, potřebujeme to či ono, ale kdo to musí zajistit jsou právě funkcionáři.
Jsou to osoby, na které se snáší všechna kritika když něco není nebo něco
nejde. Každý kdo se jednou ve fotbalu pohyboval ví, že bez těchto osob to
zkrátka nejde. V minulosti takovými byli pánové Václav Kačírek, František Staněk, Bohuslav
Dub, Josef Paul st., ing. Jiří Šebek, Josef Šebek, Miroslav Chvojka st., Václav
Sedláček, Josef Vacek, Václav Veselý a mnoho a mnoho dalších, kteří se po
generace starali o to, aby fotbal v Neumětelích nezanikl. Starali se nejen
o fotbal. ale i o hokej, kterému je věnována samostatná kapitola této
publikace. Je-li třeba vyzdvihnout tyto osoby, je třeba vyzdvihnout i ty, kteří
pomáhají zachovávat fotbal v obci a to nezištnou finanční pomocí. Tím,
který již léta finančně dotuje fotbal v Neumětelích, je bezesporu pan ing.
Josef Záhořík, který sám jako fotbalista ví, co se skrývá za problémy při
zajištění chodu klubu. Ale není to jen ing. Záhořík kdo pomáhá klubu po této
stránce. Mezi další patří pan Václav Kačírek, Antonín Míka, dále pan Vlastimil Mandík, Vladimír Krasanovský, paní
Alena Doubravová a bezesporu i Obecní Úřad v Neumětelích. Bez nich by
v současné době nebylo možno provozovat fotbal s jedním mužstvem,
natož se třemi, jak tomu v našich podmínkách je. Jim patří velké poděkování za podporu sportu
v obci. Ale nelze jen brát. Je třeba, a v našich podmínkách je to
nezbytné, získat finanční prostředky vlastní činností. Tato forma získávání
financí byla v Neumětelích vždy v popředí a nejinak je tomu i
v době současné. Akce, které klub zajišťoval a které byly velkou finanční
injekcí, byly zajišťovány jak funkcionáři, tak především samotnými hráči. Ti
dokázali, že dokáží nejen hrát fotbal, ale je-li to třeba i vzít za práci, byť
je těžká a špinavá. To co předvedli při zajišťování zednických prací na omítání
kulturního domu v Neumětelích byl kus poctivé práce. Před tím je třeba jen
smeknout.
Pamětníci slavných časů Horymíra při padesátém výročí založení klubu :
Stojící zleva : Procházka
Karel, Dub Bohuslav, Šebek Josef, Lener Josef, Kubrycht Stanislav, Staněk
František,
Mandík
Václav, Chvojka Miloslav, Krečí Jiří, Míka Jiří, Plavec Jaroslav, Chvojka
Antonín,
Chvojka
František
Sedící : Ježdík
Václav